wz


UČITEL

pokyny pro všechny, kteří cítí potřebu šířit "vyšší Moudrost"...


(HK - encaustic)



z téhož pramene jako poselství o „neosobním životě“.
Autorisovaný překlad z angličtiny O.Hanauskové.

1 9 2 7
Nakladatelství – Zmatlík a Palička – Knihkupectví Praha – Letná

1.

Ty, který jsi slyšel volání Kristovo, a zasvětil sebe a svůj život službě lidství, Ty, který jsi pocítil božské nutkání, abys udělil jiným z božského požehnání, jehož se ti dostalo, Ty, který jsi se věnoval úkolu učitele a vůdce hladových duší, které přišly k obě, aby se nasytily, vyslechni toto moje zvláštní poselství, jež jsem Ti určil.
Ty, miláčku, jsi mým vyvoleným služebníkem. Tebe jsem vyvolil za proud, kterým chci vlévati mnohá požehnání do světa. Ano, oddělil jsem Tě a vytkl ti velké dílo, jež má býti vykonáno: miliony spících duší povzbuditi ku vědomí pravého smyslu jejich pozemského života.
Ukázal jsem ti, čím jim můžeš v tomto díle býti nápomocen: uznáním a vděčností k těm, jež jsem k tobě přivedl a jimž jsem umožnil Tobě pomoci. Ano, cítíš, že nepracuješ nadarmo. Ačkoli cesta snad zdá se ti temnou a nejistou a vhodné prostředky a možnosti nejsou ti zřejmy, přece ve tvém nitru něco Tě nutká, abys pokračoval, našeptávajíc Ti, že o všechno bude v pravý čas postaráno, vytrváš-li jen ve směru, který jsi sobě vyvolil.
Připomínám Ti toto vše, i když tvé smrtelné vědomí si toho dříve neuvědomilo. Činím tak z toho důvodu, abych tě připravil na to, co ti chci nyní říci. Žádám, abys poznal můj určitý záměr a cíl, že přišel čas, kdy máš se státi mým vědomým spolupracovníkem při vykonávání mého díla. Dostoupil jsi již ve svém duchovním životě toho stupně, že můžeš porozuměti a jasně si uvědomiti své pravé místo v mém plánu, jestliže tato slova vyvolají pravou odpověď v tvém srdci, a budeš-li od tohoto času vážně usilovati o to, abys uposlechl návodu, který ti zde podávám.

Já!
Kdo jsem Já?
Já, který mluvím s takovou autoritou a činím tak veliké nároky?
Kdo jsem Já, že mohu Tebe poučovati a přislibovati odměny, které může pouze Bůh uděliti?
Poslyš!

Já jsem ty – Já jsem tvoje Jáství!
Já jsem tvoje pravé Jáství, Bůh Kristův, jehož volání jsi slyšel.
Já jsem tvoje vyšší Já, podněcovatel, jehož pobídku cítíš.
Jsem tvoje božské Jáství, dárce veškerého požehnání, kterého se ti dostává.

Já jsem –
Já jsem Bůh ve tvém nitru, nikoliv oddělený duch, přebývající někde ve tvém těle –
Já jsem ty, tvé pravé Jáství.

Ano, já Bůh jsem ty, tvoje skutečné Jáství, vše, co ti náleží – tělo, mysl, duše, vědomí, vůle. Já Bůh, tvoje skutečné Jáství, promlouvám zde tato slova živé pravdy a způsob, kterým toto můžeš poznati, jsem zase jen Já, kterým mluvím.
Jestli tato slova vyvolají v tobě odpověď, děje se to proto, že Já, tvoje skutečné Jáství, tak odpovídám a nutím tvou pozornost, aby snažila se porozuměti celému významu, který jsem v nich ukryl. Neozve-li se odpověď uvnitř, a namlouvá-li ti tvůj lidský rozum, že toto vše jest jen pokusem, aby se vzbudil tvůj zájem o nějakou ideu učitelovu, ty že máš však svou vlastní filosofii a nepotřebuješ poučení od jiných – je to dobře tak. Ale věz, že nejsi to ty, který tak volíš, ale Já, tvoje nanejvýš moudré a vše milující Jáství, které za tebe volí. Neb chci ti své ideje vštípiti a přivésti tě k porozumění svého úmyslu a tvého podílu na mém plánu. To vše se stane v pravý čas teprve tehdy, až dokonale připravím tvou lidskou mysl a duševní vědomí tak, že budeš moci to přijmouti.

Jestli však uslyšíš vnitřní, slabý, sotva srozumitelný hlas, vybízející tě, abys dále četl, že snad bude v četbě něco cenného, ani tenkráte neodmítej, i když se domníváš, že znáš již své místo v mém záměru a že jej plníš. Neb je to můj hlas, snažící se býti slyšen přes bouřlivý neklid tvé lidské osobnosti, který tě jemně pobádá, aby sis zachoval nepředpojatost mysli a pečlivě naslouchal slovům pravdy. A slibuji ti, budeš-li skutečně usilovati o to, abys poznal slovo boží, že projeví se ti v celém svém rozsahu.

2.

Abys však plně porozuměl tomu, co následuje, snaž se představiti si, že mluvící Já je tvé skutečné vyšší Jáství. Ano, i když dosud tomu zcela nevěříš, předpokládej alespoň pro tento okamžik, že jest to tvé vyšší Jáství a tak snaž se uvědomiti si, že jsi to ty hovořící k vlastní mysli, jako k oddělené osobnosti.

Jestli setrváš po dobu četby v tomto vědomí, mnoho, velmi mnoho duchovního požehnání bude ti uděleno a ty budeš pěti radostné chvalozpěvy Bohu, že toto poselství došlo tě za tvého pozemského života. Tobě, milovanému svému dítěti, jež mne hledá, avšak dosud ještě nenalezlo, které si mne představuje jako neviditelnou bytost, je povznášející a inspirující, vedoucí je na užší, avšak ozářenější cesty, pobádající je podati pomocné ruky každému potřebnému, se kterým se setká, Tobě, který si mne uvědomuješ jako Kristovu lásku ve svém srdci a snažíš se šířiti poselství jeho lásky, zasévaje ji do každého srdce, jež ukázalo se býti připraveno, Tobě, k němuž jsem přišel v zářících záblescích světla aneb ve viděních, buď ve snu, neb ve bdění jako pravda osvěcující tvou duši, Tobě, který vidíš jasně skutečnost mého duchovního života a nepodstatnost všech věcí, podmíněných zevními smysly a snažíš se nyní poučiti jiné o této pravdě, Tobě, který sobě uvědomuješ, že já jsem v tobě tkvící život, projevující se ti jako síla a dovolující ti, abys přenášel tento život i na druhé, oživuje, zesiluje a uzdravuje je a tak přiváděl je ku vědomí mého života v jejich tělech, Tobě, který jsi postoupil trochu dále, kterého jsem naučil používati některých zákonů mého Bytí, urychliv v tobě určité schopnosti a síly zdánlivě tě oddělující od tvých bližních, tak, že nyní nazýváš se okultistou a snažíš se dosáhnouti dokonalé vlády nad oněmi silami Jáství, ano, i tobě můj požehnaný, který sis mne uvědomil jako své božské Jáství, Boha v sobě, který hojně čerpáš ze mne Mou lásku, moudrost, moc – ano, i ty učíš této velké pravdě, lákaje takto k sobě mnohé stoupence, velebící tě jako osvícence, Tobě i ostatním přináším toto poselství n e o s o b n í h o ž i v o t a. Idea neosobnosti není ti snad novou. Možná, že jsi o ní uvažoval a snažil se více méně podle ní žíti, a přece, ačkoliv jsi jí učil snad i své stoupence, nemusíš jejímu pravému významu rozuměti.

Mám v úmyslu tento význam ti objasniti, abys potom nemohl se již jako učitel a vůdce druhých vymlouvati, že ho neznáš, až budu tě v nitru pobádati, aby můj neosobní život se v tobě a tebou projevil. Neb Já, tvé pravé Jáství, od této chvíle na tom trvám. Jakmile pocítíš tento podnět, neopomíjej a nezanedbávej jej, nýbrž pečlivě sleduj vše, co řeknu a snaž se opravdově poznati p r a v ý s m y s l tohoto mého poselství a jeho neosobní a životní vztah k tobě.

Těmito otázkami obracím se přímo k tvému duševnímu vědomí. Tyto musí býti ovšem prožity i tvým smrtelným vědomím. jelikož toto smrtelné vědomí je částí tvého smrtelného Jáství, čili tvé lidské osobnosti, je především nutno, aby ses naučil chápati jeho postup a spatřil toto Jáství, jakým skutečně je, nikoliv, za jaké je považuješ. Při těchto otázkách všimni si své osobnosti, že se tváří, jakoby jimi byla zraňována, že se bouří a odmítá je, a stává se nevrlou, téměř hněvivou. Tu se ukáže, jestliže v tvé osobnosti vězí ještě některá vlastnost jako samoláska, soběstačnost, duchovní pýcha, touha po moci a vůdcovství, samolibost, když jiní chválí její moudrost a dobrotu, že tím je zasažena přímo do živého.

Uvaž však, že nejsi to ty, který se cítíš zraněným, neb se bouříš a stáváš hněvivým. Je to jen tvá osobnost, neb ty, jsi skutečně Já, tvé vlastní pravé Jáství, které ti klade tyto otázky a poukazuje na tyto vlastnosti, trvajíc neústupně na tom, že vše, co překáží projevu mého dokonalého, n e o s o b n í h o života, musí od této chvíle z tvého života zmizeti. Budeš-li pečlivě pozorovati a rozebírati myšlenky a pocity, jež se při četbě těchto otázek v tobě vybaví, tu snad shledáš, že v dřívější době jsi považoval některý rys své povahy omylem již za překonaný. Ale vlastním úkolem tohoto poselství je, abych tě právě důrazně upozornil, nejen na tento omyl, nýbrž i na všechny dřívější…, kdy tvá lidská povaha se ještě mé vládě, vládě do tvého pravého Jáství, nepodrobila. Toto je niterné poučování, niterné dílo, k němuž se nyní vybízíš, abys je vykonal spolu se mnou, svým vlastním vyšším Jástvím, jako učitelem.

Jestliže tvoje duše odpovídá a ty srdnatě chceš přijmouti vše, cokoli ti řeknu a přijmouti to v pravé pokoře a duchovním porozumění, pak věz, že velká duchovní radost tě očekává a že mnohého požehnání se ti dostane. Jestliže však tvoje osobnost dosud na tom trvá, že Já, zde hovořící, jsem pouze nějaká osoba, považující se za Bohem posvěcenou a vyvolenou a osobující si právo, aby takto vnikala do tvých soukromých záležitostí, jestliže tvá osobnost se svým čistě lidským smýšlením tě přemlouvá, že nemusíš na tyto otázky nikomu, ba ani sám sobě odpovídati (neb netýkají se nikoho, než tebe samého), pak ovšem nelze ničeho proti tomu namítati a já budu nucen poučovati tě jiným, mnohem přísnějším způsobem. – Ale jest to přece pravdou. Tyto otázky netýkají se kromě tebe nikoho jiného. Avšak připomeň si, že jedině Já, tvé vlastní, pravé Jáství, Bůh v tobě, ti je kladu. A já kladu ti je pouze proto, aby ses podíval ve tvář svému Jáství, abys spatřil jasně svou osobnost a všechny její lidské slabosti, chyby a nesprávné úsudky, jimiž je dosud zatížena. A tys neschopen postřehnouti, jak podloudně tě ovlivňuje, zamezujíc dokonalý projev neosobního života v tobě a tebou.

A způsobím-li, že se rozplynou bubliny všech těch iluzí osobnosti, číhající, aby vnikly do tvé mentální atmosféry, učiním tak pouze proto, abys, objeví-li se znovu, mohl´s je ihned poznati a zameziti jim přístup do svého života. Možná, že tvá osobnost při čtení řekne, že toto vše se tebe netýká, že nepotřebuješ takových poučení. Je tomu tak?



Pak odpověz mně, svému pravému Jáství na tyto otázky a po jejich přečtení zkoumej pečlivě a opravdově své city, rozebíraje podrobně svou duši:

- Jsi přesvědčeno, mé dítě, že v díle, o kterém tvrdíš, že je konáš pro lidstvo, není ničeho, co by mělo za účel tvůj vlastní prospěch?

- Jsi přesvědčeno, že nepoužíváš svého osobního vlivu, abys něčeho získalo od svých učedníků a stoupenců za pomoc, kterou jim poskytuješ?

- Jsi tím zcela jisto, že nepociťuješ tajné radosti a pýchy z nadšeného obdivu a úcty k sobě?

- Jsi přesvědčeno, že učení, které rozšiřuješ, pochází přímo ode mne, od tvého božského Jáství? Aneb rozšiřuješ jen své osobní náhledy a myšlenky přejaté od jiných lidských učitelů?

- Porušuješ dílo, jež jsem ti svěřil, tím, že vkládáš chytře svou osobnost do něho, že obracíš pozornost žáků více na sebe jako učitele, než na mne, jedině pravého učitele v jejich nitru?

- Můžeš říci podle pravdy, že smýšlíš jen láskyplně a ochotně, že jsi-li tázán, neb mluvíš-li o jiných učitelích a vůdcích, že mluvíš jen Kristova slova?

- Setkáš-li se s jinými učiteli neb vůdci, nezdůrazňuješ stále své Jáství, nepřeješ si nikdy býti jejich vůdcem neb svou osobností a svými schopnostmi je ovlivňovati?

- Setkáš-li se s někým, který se přiblíží Bohu více, než ty, vysíláš této duši pouze ryzí bratrskou lásku?

- Postřehne-li za tvé pomoci některý z tvých žáků mou přítomnost ve svém nitru, a dosáhne-li neočekávaně většího vědomí mé moci, než ty, raduješ se nad tím velkou radostí a velebíš Boha za požehnání, jemuž se ho dostalo?

- Jsi, miláčku, jsi tím jist, že vše konáš bez nároků na odměnu, nestaraje se o výsledky, spokojuje se jen vědomím, že jsem to já, který vše koná a který je za to zodpovězen?

- Uznáváš, že ty a tvoje Jáství jsou jedno, že není mezi nimi rozdílu?

- Chápeš plně své vlastní Jáství a znáš svou totožnost se mnou, Bohem, svým božským Jástvím?

- Uznáváš ve své duši při vyučování těmto hlubokým pravdám jednotu všeho, že Já, Bůh jsem vše, co je zde, že vše, co zde je, jsi ty, že já jsem tvé pravé Jáství,že není zde oddělenosti, že vše, co ty činíš, činí Bůh, že jsi jedno s Bohem, a že veškerá božská moc je tvojí mocí?

- Mé dítě, jsi jisto, že všechny věci, kterými samo sebe poučuješ, jsou skutečné, že vše, co druhým kážeš, také konáš a projevuješ svým životem?

Můžeš-li opravdu mně, svému vyššímu Jáství, všechny tyto otázky uspokojivě zodpověděti, pak toto poselství není pro tebe a nemusíš dále čísti, neb již předem všechno víš, co chci říci.



Nejsi-li však o tom přesvědčen a zjistíš-li, že tvoje osobnost více méně v tvém životě rozhoduje, pak bude moudré, když budeš v četbě pokračovati, neboť nyní vysvětlím ti poslání tvého života:

3.

Ach, miláčku, jak mám s tebou mluviti? jako mohu proniknouti zdi nevědomé a domýšlivosti, samolibosti, duchovní pýchy a soběstačnosti, kterou tvá osobnost snad tě obklopila a která často překáží mému slovu pravdy, jež druzí ti sdělují, aby vniklo do vědomí tvé duše?

Jak mohu zdolati pocit, který snad i nyní probíhá tvým lidským vědomím, vyvolávaje tvůj hněv a odpor, takže nemůžeš vystihnouti hluboký význam mého úmyslu?

Což nepozoruješ, když takové pocity v tvém srdci se projevují, jak tvoje osobnost je ještě silná, když může tě takto ovládati? Což nepochopíš, že dotud nemůžeš býti čistým a dokonalým proudem,kterým by učení Kristovo mohlo se rozlévati, dokud shora uvedená slova, nechť pocházejí z jakéhokoliv pramene, nevyvolají v tobě vždy jen sympatické porozumění pro jejich láskyplné a pomocné účely? Dokud budou v tobě vznikati nějaké odbojné neb protichůdné pocity, dokud nemůžeš je a jejich pramen přímo poznati a proměniti v lásku a vděčnost ke mně za mé upozorňování na tvé slabosti, kterými dosud trpíš, dotud nemůže se tak státi.

Což nevidíš, když někdo vydává sebe sama za učitele druhých, osobuje si působiti jako prostředník mezi jimi a Bohem a vykládati jim jeho vůli a záměr, že uvaluje na sebe velkou zodpovědnost? Takový musí býti pevně zakotven ve vědomí Boha a jeho lásky, takže Bůh může neustále bez jakékoli překážky mluviti a působiti jeho lidským tělem a duchem. Tato slova jsou psána proto, aby byl osvícen každý upřímný, po pravdě a po Bohu toužící, který opravdově se snaží v Bohu trvati a ve svém srdci si jej stále uvědomovati, který nezná však vhodného způsobu, jak si počínati. Ten, který usiluje jen o to, aby vystihl jeho vůli a chce jí býti poslušen a podle možnosti jemu sloužiti, ten má býti těmito slovy uschopněn poznati, že já, pravé niterné Jáství, jsem nad každou pochybnost povznesený Bůh.

Jiní opět prohlašují, že mne znají, že jsou mými následovníky a že hlásají mé učení. Učí a káží, jak je možno se mnou se smiřovati. Osobnost jejich je však ovládá a ovlivňuje, mísí se do všech jejich záležitostí, jak do jejich zevních poměrů k druhým, tak i do vnitřních jejich myšlenek. Ačkoliv denně prohlašují, že je vedu a jimi mluvím, přece přirozeně nemohou mne znáti. Tato slova jsou i pro takové lidi určena.

Je pravdou, že mluvím i jimi, avšak nikoliv tak, jak oni se domnívají. I když se osobně honosí, že vznešené myšlenky, jež někdy vyslovují, jsou druhým s užitkem, přece nedovedou rozeznati, kdy mluvím já a kdy jejich osobnost. Kdyby vskutku mne znali, nebyli by pyšnými, domýšlivými a nepřeceňovali by se, nýbrž při vší své činnosti setrvali by pokorně v mém vědomí a ve všech jednotlivostech svého života dávali by se vésti mnou a mou neosobní láskou.

Ale mluvím rovněž takovými pyšnými osobnostmi, ano, i pokrytci a učiteli falešných učení, používaje každé možnosti a příležitosti, abych přinesl hledající duši onu část pravdy, jíž potřebuje, aby byla vědomě přivedena ku sjednocení se mnou. Ale připomeň si, že pravda není vždy sladká a že často je potřebí, okusiti napřed hořkosti, aby docenil sladkost a nefalšovanost. Což nevíte, že se učíte a sílíte svými hříchy, chybami, zklamáním, falešnými přáteli a nesprávným učením? Tomu já zásadně učím. Tím vším tě provádím, aby ses naučil rozeznávati pravé od falešného, skutečnosti života od klamu a zdání. Utrpení a bolest, jež takové učení ukládá, je jenom oheň Mé lásky v tvém srdci, spalující rozkoš těla, mylné myšlenky a sobectví, pýchu a samolibost osobnosti do srdce vštípené a pěstované. To vše musí býti vykořeněno, aby můj neosobní život plně a volně mohl se projeviti – tebou.

A čím je tvá osobnost? je tím, čím podle tvého lidského pojetí se domníváš býti. je to vzor, kterého jsi před mnoha, mnoha věky v bytí vyvolal, jehož jsi po všechna tato léta hýčkal a miloval, hájil, jemu důvěřoval, následoval a v něho věřil jako by byl skutečným. je to tvůj miláček, tvor tvé lidské mysli, výtvor představy, když oddělil jsi se ve svém vědomí ode mne v Edenu, po svém prvním hříchu. Od toho času živil a hýčkal jsi myšlenku, že jsi oddělen ode mne a že já, Bůh, jsem na tebe zanevřel a stále tě trestal za to, že jsi jedl ovoce poznání dobra a zla. A jestli jsem ti dovolil, abys miloval, důvěřoval, následoval a poslouchal, toto dítě své představy, které dozrálo nyní v tvém vědomí v plnou vyspělost a tak zesílilo a zmohutnělo, že vládně a panuje železnou rukou nad svým otcem, stalo se to jen proto, abych hříchy a omyly, do kterých tě zavléklo a bolestné následky, jimiž tě zatížilo, ti živě představil a dal ti poznati jeho neskutečnost. Chci tě přivésti k uznání faktu, že (ono dítě) existuje toliko v tvé mysli, že jeho život a moc pochází od neustálého tvého o něm přemýšlení, že ty jsi tou osobností a že jsi odloučen a oddělen ode mne. A jestliže byl vyvolán v tobě neurčitý pocit jeho neskutečnosti aty se nyní obracíš ve svém nitru ke mně, usiluje o to, abys byl osvobozen od poddanství jeho vlády, věz, že se tak nemůže státi, dokud nebudeš si plně vědom, že ta a já, Bůh ve tvém nitru jsme jedno. není zde oddělenosti, vše, co jsem já, jsi ty, vše, co já mám, je tvé. Věz, že veškerá moc na nebi i na zemi je tobě dána a od této chvíle, že já jsem mistrem a že i ty se jím musíš státi, že tvá osobnost je pouze pomíjející plod myšlenky, které jsem dal zroditi se v tvém lidském vědomí, aby tvůj duch a tvé tělo, tak dlouho se vyvíjely a sílily, až by mohly obsáhnouti a úplně vyjádřiti můj neosobní život.

Musíš býti pánem, svrchovaným pánem sebe sama. Ale nemůžeš jím býti, dokud nepoznáš sama sebe, každý jednotlivý rys své povahy a veškerou svou sílu duchovní, duševní a fyzickou, svou slabost, všechny své lidské chyby, sklony a meze své působnosti. Musíš poznati svou osobnost a sám sebepozorovati i tak, jak druzí tě pozorují a znají a to jak z hlediska a podle úsudku světa, tak i podle jasnozření a duchovního chápání. je nutno, abys poznal vše, co se týká osobnosti, která tak podloudně a lstivě vetřela se do tvého vědomí, takže nelze ti téměř již rozlišiti, kdy projevuje se ona a kdy Já, tvé pravé Jáství. Dříve, než moje pravé učení může se projeviti, musí býti tvá osobnost potlačena a vhroužena do mé neosobnosti. Musíš si ve své duši uvědomiti, že ty, tvá neosobnost, tvé pravé já, jsi i se svým bratrem tak zajedno, jako jsi za jedno se mnou. Musíš se naučiti mne, jeho neosobní Jáství i pod klamem jeho osobnosti, postřehovati, nesmíš své osobnosti žádných vedlejších úvah dovoliti, aby jasný pohled na mne v jejich nitru nebyl zastřen. A s touhou budeš očekávati té chvíle, až on snad s tvou pomocí bude moci být přiveden k poznání, že Já sídlím v jeho srdci.

V neosobnu vše je jedno. Můžeš-li se sjednotit s neosobním vědomím a v něm podle libosti setrvávati, pak vstoupil jsi do mého království a našel jsi Boha; budeš schopen viděti a poznati ho v celé jeho tvorbě. neb neosobní vědomí je mé vědomí, mé království, říše mého bytí a jelikož jsem Já životem všech věcí, tedy vstupem do této říše sjednocuješ se se mnou, i se všemi bytostmi. Můžeš jíti kam chceš, všude najdeš potravu, neb chci tě živiti chlebem ducha a víno života bude tebou prouditi jako řeka živé lásky, přinášející hojného požehnání tobě a všem, kdož se s tebou stýkají.

4.

Tyto věci pravím ti, mé dítě, můj vyvolenče proto, abys neustal usilovati o poznání této osobnosti, abys poznal její šalebné sobecké nástrahy, z nichž mnohé jsou ukryty tak hluboko ve tvém vlastním nitru, že jich ani nepostřehuješ. Před dávnými věky sám jsi tam ukryl ty nástrahy, oklamávaje sama sebe, že jsou dobré a pro tvůj život nutné a proto včlenil jsi je do své povahy. Ale nyní s mou pomocí je vykořeníš a odstraníš, aby moje neosobní povaha mohla se volně projeviti. když jsem tě, mé dítě, vyvolil, oddělil jsem tě od ostatních a vnukl ti myšlenku, že jsi povoláno k tomu, abys něco zvláštního vykonalo. Tím jsem chtěl docíliti, miláčku, aby sis byl naprosto tím jist, že je to můj hlas, kterému při vykonávání tohoto díla nasloucháš, a nikoli hlas tvé osobnosti. Mám-li být tvým učitelem a přeješ-li si, abych tě vedl a řídil ve vykonávání tohoto díla a žádáš-li si oddaně mi sloužiti, pak musí všechny vlastnosti tvé lidské osobnosti se mi podrobiti a ty sám ji musíš k tomu donutiti. je jisto, že každé sobecké přání nebo pud, které ještě v tobě zbývá, porušuje dílo tobě svěřené a podrobuje tě pod vládou tvé osobnosti. Tato chce se projeviti různým způsobem, avšak já bdím a na každý z nich tě jasně upozorním. Požádáš-li mne za radu, nevyslovím ji s poručnickou, neústupnou autoritou, ani s důrazným niterným naléháním, nýbrž jemným, láskyplným pokynem, takže nemůžeš neporozuměti – jen, když budeš na stráži a naslouchati mému hlasu, který vždy řídí a radí těm, kdož slouží mi v živé víře a důvěře.

Postupně seznáš, že mé dílo může býti vykonáno jen v duchu mé neosobní lásky ve tvém srdci. Jen tehdy, je-li tvůj duch nesobecký, nezištný, nebažící po výsledku, mohu se tebou vyjádřiti. Musíš se mi cele podříditi, musíš Mne nechat panovati a všechny následky mi přenechati.

Když jsi se naučil takto jednati, pak urychlím v tobě vědomí tvé totožnosti se mnou, vědomí mé moci, mé moudrosti a mé lásky v tobě. Pak postupně pohrouží se tvůj osobní život v můj neosobní život a ty si uvědomíš celé své božské dědictví a pravé dílo, které jsem ti určil.

Ale dokud tvé lidské vědomí se ještě neponořilo do mého božského vědomí, dokud nemůžeš skutečně poznávati a používati svých božských sil, dotud bude lépe, když svým životem ukážeš, že si neosobuješ nijakých práv nad svými bližními a nebudeš se moudrostí a mocí nad ně vynášeti. Bylo by lépe nejprve dokázati sám sobě, že jsi schopen žíti a státi se vším tím, co nyní více méně jasně svým vnitřním zrakem zříš, než podáš je druhým jako pravdu od Boha pocházející.

Ty víš, že jest to jen osobnost, která se vydává za autoritu neb za duchovní moudrost, za vyvolence božího aneb za jeho hlasatele. A vzpomeň si, že jsem právě tak ve tvých učednících a stoupencích přítomen jako v tobě. Často, velmi často nemají krásné myšlenky, vycházející od učitelů, přesvědčivostí pravdy, poněvadž způsobuji, že jejich posluchači vidí až příliš jasně, že tito učitelé nežijí podle toho, čemu učí, aneb že jsou pod vládou svých osobností, aneb že se velmi snaží o to, aby vzbudili dojem,že jsou moudří, duchovní, mocní a neomylní, aneb že vedou své stoupence tak, aby od nich dostali co možná nejvíce peněz, klamajíce zatím sami sebe, věříce takovým šalebným výrokům jako „každý dělník je hoden své mzdy“, neb „rozdávání duchovního poučování musí býti odměněno hmotným ziskem“.

Ach, můj miláčku, jsi jist, že tvoji žáci aneb posluchači nepostřehují ničeho takového u tebe? Jsi jist, že otázka peněz nezaujímá nejpřednější místo v tvé mysli a přání mi sloužiti je jen v druhé řadě? Můžeš upřímně říci, že všechny hmotné záležitosti ponecháváš mně, věda, že tě jimi hojně zaopatřím, že v tvém srdci není bázně, pochybnosti aneb otázek, zda vždy vyhovím každé potřebě, ano, každému přání?

Je-li tomu tak, není věru potřebí, vyžadovati neb přijímati odplatu za láskyplnou pomoc, již tebou poskytuji. Což není můj služebník hoden své mzdy a což já se oň nepostarám? Pozorujte polní lilie a ptactvo nebeské. Kdo šatí a živí je? A vy, což nejste více pro mne, než oni? Ó, vy malověrní!

Poslyš! Jen tenkráte, budeš-li rozdávati z plnosti lásky dobrovolně, nemysle na odplatu neb odměnu, můžeš obdržeti z mé hojnosti. Ale ty snad dosud toto nepřipustíš. je-li tomu tak, dobrá. Neb já jsem tak určil proto, aby ses naučil pravdě jiným způsobem. Musíš dosud zastávati názor, že i boží služebníci musí žíti a žijíce a pracujíce na světské úrovni, že jsou nuceni používati světských způsobů i v duchovním konání. A to je pravdou, ale ne tak, jak ty to chápeš. přijde čas, kdy se naučíš zkouškami a utrpením poznávati mou cestu, a budeš schopen viděti mým neosobním zrakem, a začneš chápati způsobem neosobním a poučuje, budeš moci odložiti veškeren osobní zájem. V obou případech zřekneš se výsledku i odměny za taková poučování, ježto poznáš, jak máš použíti světských pomůcek i v duchovním konání.

Avšak dříve, než se tak stane, povedu tě snad trnitou cestou trpkých zkušeností na vysokou horu duchovní dokonalosti. Ano, touto cestou můžeš tam dojíti. Ale jak dlouhá a trudná je tato pouť! Možná, řekneš, že je to jediná cesta, na které lze poučení dojíti! Nikoliv, je to jen jedna z mnohých cest, kterou dojdeš poučení – cesta trnitá. je to osobní cesta, jež pro někoho může býti nezbytná, avšak já se snažím od této cesty tě zachrániti.

Nepozoroval jsi smutného údělu některých, jež jsem takto vedl na vysoké hory, těch, kteří stoupali klopotnou cestou a před samým vrcholem klesli?

Nechť někdo dostoupí výše jakékoliv, vždy může ještě klesnouti. Neb osobnost na této cestě stále na něho číhá. Je to protivník, stavící se ti při každém kroku v cestu. To znesnadňuje věc. Pokud v člověku tkví ještě, byť i jen zbytek jáství, dotud najde si osobnost cestu, aby ti odporovala.

Mohl bych tě dovésti na vrchol hory, ukázati ti všechna království vzduchu, země, ohně a vody, nabídnouti je tobě, a říci ti, že jsou všechna k tvému použití. Ale jestliže jsi úplně neočistil od jáství své srdce, mysl a duši, pak zjeví se v pozadí tvá osobnost a bude tak chytře můj hlas napodobiti, že můžeš se domnívati, že je to můj hlas. A když ti řekne, abys ku slávě jáství přijal a použil těchto království, že za odměnu jsi sobě zasloužil vystoupiti do těchto závratných výšin – mohl bys jí uvěřiti a poslechnouti – neb tak učinili ti, kteří klesli s výšin do hlubokých temnot.

Abys, můj miláčku mohl býti zachráněn od této cesty a pokušení, nabízím ti mnohem snazší a jednodušší způsob. Setrváš-li v mém vědomí, v pravém Jáství ve svém nitru, necháš-li mou svatou neosobní lásku působiti v sobě, aby rozlévala se volně, bez překážky, bezvýhradně z tvého srdce ku požehnání všech, s nimiž se stýkáš – když toto budeš činiti, pak můžeš mne žádati o všechno, co chceš, a stane se.

Což nevidíš, můj miláčku, když sladíš celý svůj život s životem mým, potlačuje i v nepatrnostech svou sobeckou osobnost, když necháš zaniknout svým osobním ideám, náhledům a domněnkám, takže můj život, který je moje oživující láska, bude moci volně a plně se tebou vyjadřovati, že prázdnota, již zanechal zaniklý život, bude ihned naplněna mým neosobním životem, jako když vzduch proudí do prázdného prostoru? Neb můj neosobní život je skutečná podstata všech věcí a stále se snaží zevně vyjádřiti svou pravou podstatu. Vše, čeho je potřebí, aby byla vyplněna a doplněna moje božská povaha v tobě, jistě bude prouditi do tebe a tebou – když tomu dopustíš. Vyrovná, oblaží tě; a všemi prospěšnými věcmi, jichž ku zdokonalení tvé lidské povahy a přípravy tvé duše pro radost, štěstí, uspokojení a klid jest potřebí, všemi těmito prospěšnými věcmi naplní ruce tvé.

5.

Mám ti nyní sděliti něco o svém neosobním životě, jak bys mohl vědomě se mnou prožívati a sjednocovati se se mnou,svým pravým Jástvím, svým Otcem na nebesích?

Tedy poslyš a medituj dlouho a opravdově o všem, co ti nyní řeknu. neopomíjej ani jedné věty neb některé myšlenky, dokud ti smysl nebude úplně jasným.

Nevyhledávám ničeho, než, abych byl a vyjádřil svoje Jáství v tobě a tebou. Moje bytost je naprosto neosobní, neb je to skutečná podstata každé lidské bytosti. Jsem čistá, dokonalá nesobecká, niterná povaha každého lidského individua,vniknuvší duší do fyzického těla, aby se člověk vyvinul v prostředníka projevů mé božské povahy, aby tak bylo na zemi – jako je na nebi. Proto ani ty nesmíš ničeho jiného vyhledávati, než abys byl a vyjadřoval své pravé Jáství, které jsem Já, tvé božské neosobní Já. Tím spojíš svůj cíl s mým, svou vůli s mou, svou povahu s mou povahou a tak sjednotíš se se mnou a my oba splyneme v jedno, což je nebeským stavem na zemi.

Dříve, než se to uskuteční, musíme očistiti tvé srdce, pak tvou mysl, pak tvé tělo od veškerých vjemů a náklonností osobní povahy. Může se tak státi jen mou svatou neosobní láskou, kterou naplním tvé srdce, takže nezbude v něm žádného místa pro nějakou část tvého nižšího já. S očištěným a zjemnělým srdcem bude mysl přitahovati pouze čisté a jemné myšlenky, moje myšlenky, které jsou vždy ryzí moudrost. Proto spatříš jen čistotu a dobrotu ve všech věcech, ovšem,nebudeš-li již ovládán a ovlivňován nesprávnými myšlenkami. Pak i tvoje tělo bude podrobeno mému životu, jehož oživující, očišťující a zdokonalující síla odstraní z něho všechen nesoulad. S mou láskou ve svém srdci, s mými myšlenkami ve své mysli, a s mým životem ve svém těle poznáš pak, že jsem to Já, tvá pravá podstata – neb nebude zde nikoho jiného kromě mne.

Já jsem tvé pravé Světlo, které vyjde do světa, ale nebude z něho. Ty nebudeš již déle vnějším světem váben a přitahován. Ale budeš viděti mýma očima, slyšeti mýma ušima a rozuměti všem věcem mým porozuměním. Nebudeš již viděti pouze zevní zdání věci, nýbrž budeš je viděti v jejich skutečnosti. Nic minulého, přítomného neb budoucího nebude před tebou skryto, neb není již žádného omezení lidské přirozenosti a v duchu není času, prostoru, osobnosti neb oddělenosti – vše je jedno. Uvědomíš si tuto velkou neosobní lásku ve svém nitru jako pravou podstatu své přirozenosti a touto láskou pozvednu, zesílím, pomohu a požehnám všem, které k tobě přivedu neb přivábím.

Jelikož láska je tvou přirozeností a na pozemské úrovni je v člověku ryzím a dokonalým výrazem mého života, pobádám jej proto v jeho nitru stále kupředu, aby se mohla plně, dokonale, harmonicky i zevně projeviti.

A u vědomí svého božství a své božské moci, kterou ti propůjčuje moje láska, nebudeš ji stavěti na odiv neb vůbec ukazovati ji nějakým osobním způsobem, nýbrž budeš dávati, pomáhati a žehnati neosobně, snaže se odstraniti všechna pouta, všechny překážky, všechna omezení, jež zabraňují mému životu, že nemůže se projeviti nějakým způsobem ve tvých bližních neb jimi. Pak budeš sjednocen se svým životem, s mým vnitřním neosobním životem, budeš zajedno se mnou, studnicí a pramenem všeho pozemského i božského požehnání.

A proto nebudeš již déle snažiti se jiné poučovati neb vésti, poněvadž jsi se stal neosobním a jsa neosobním přenecháš mně v tobě i v nich, veškeré poučování a vedení. Nebudeš se již snažiti býti vůdcem, nýbrž jenom mne následovati. A nebudeš již usilovati o to, abys byl moudrým, dobrým neb silným, bohatým, zdravým neb šťastným, protože jsi tím vším, jsa se mnou zajedno, který jsem vnitřní podstata, jejíž zevním projevem jsou jen všechny tyto věci.

A poznáš, že veškerý nesoulad je jen předzvěstí budoucího souladu, že všechen nedostatek je jen pro mne pobídkou k dokonalému projevu, že veškerá slabost může býti cvičením zesílena, je-li zde pevná vůle, že všechno zlo je dobro a nutné – pro toho, kdo dosáhl mého neosobního vědomí a stanoviska.

A tak budeš pracovati ve svém povolání, nechť je jakékoliv, neb nyní budeš věděti, že všechen povolání jsou má povolání. Místo, abys vyhledával a namáhal se získati pro sebe duchovního požehnání, které leží na vrcholu hory, odřekneš se všeho vyhledávání a námahy a zapomeneš na sebe. Budeš pouze nutkán dávati z velké niterné lásky, přenechávaje Jí, aby oživila, probudila, pomohla a posilnila bojující duše kol tebe, snažící se, aby porozuměly a poslechly mého doteku jich citů ve svých srdcích. Jejich nezralé a necvičené myšlení špatně chápe můj dotek jejich citů a nerozumí mému záměru, že snažím dáti se jim poznati z nitra navenek. A přivedu je k tobě neb tebe k nim, abych je pomohl napřed zevně poučiti za tvé pomoci. Právě tak, jako jsem i přinesl své poselství těmito slovy, tak chci dáti svoje poselství mnohými jinými slovy, která budu tebou promlouvati.

Ale tento můj záměr se nesplní, dokud nebudu moci v tobě žíti svým neosobním životem, dokud nepodrobíš svou lidskou osobnost mé božské neosobnosti. Dokud se k tomu neodhodláš silou své vůle, dokud nebudeš jako hladový po pokrmu toužiti svou duší, žíti neosobním životem, dokud své osobní jáství nepodrobíš a neodevzdáš zcela do služeb mně, své vlastní pravé neosobní Bytosti, dotud nemohu ti podati ani záblesku svého pravého úmyslu. Ale když jsem ti poskytl tohoto záblesku, můj miláčku, pak navždy sláva jeho zůstane s tebou a povede tě dále a dále a stále dále, až síla přání tvé duše vynutí si ode mne vysvětlení mého plného významu. To je mé poselství. jeho posláním je, vzbuditi v tobě toto přání, přání žíti neosobním životem. Je to vznešené poučení a určené jen těm, kteří mohou je chápati, těm, které jsem připravil a kteří jsou ochotni je přijmouti. Těmto však je to jen branou, která vede ještě k vznešenějším poučkám, jež chci jim přímo dáti z jejich vlastních duší – těm, kteří přicházejí ke mně v láskyplné víře a důvěře a kteří jsou ochotni svá srdce vyprázdniti od sebe sama, abych je mohl svou svatou neosobní láskou naplniti.

Neb zde ti toto slibuji: - pro ty, kteří touží přijíti ke mně prostou, láskyplnou neosobní cestou, mám připravené velké zázraky duchovního požehnání, jež budou pro ně pramenem nekonečné radosti. A jako je pravdou, že zůstávám v nich a oni ve mně, tak je i pravdou, že dám jim neomezené použití všech svých božských sil a vlastností.



Tiskli Zmatlík a Palička – Praha-Letná











CNW:Counter TOPlist TOPlist
Zpět na Menu